fbpx

Jak psychika ovlivňuje náš imunitní systém? Dávkujte si kromě vitamínů i klid a odpočinek!

Jestli se snažíte v současné době posilovat svou imunitu všemi možnými doplňky stravy, zdravou stravou a pravidelným pohybem na čerstvém vzduchu, tak dobře děláte a zkuste se ještě zaměřit na jednu zcela zásadní oblast ovlivňující funkci imunitního systému. Je to naše psychika. Někdy totiž i sebelepší vitamíny nás neochrání před viry tak dobře, jako mentální klid, emoční bezpečí a odpočinek od stresu.

Psychika a imunita

Určitě jste si už někdy všimli, u sebe nebo u svých blízkých, že když je člověk psychicky vyčerpaný, něco ho dlouhodobě trápí, zažívá opakující se stresy v práci nebo doma, je pak daleko častěji nemocný, více náchylnější k různým infekcím a déle se z nemocí zotavuje, než když je psychicky v klidu a má pohodové období. Nehledejte za tím žádná kouzla ani náhody, ale biochemické procesy. Je vědecky doložené, že funkce imunitního systému přímo souvisí s naším psychickým stavem.

Pozor na pocity ohrožení

Tělo a duše pracují jako jeden celek a navzájem se ovlivňují. Ne náhodou je hlavní funkcí imunitního systému obrana organismu před nebezpečím v podobě antigenů a patogenů. Stejnou obrannou funkci má i naše psychika, respektive nejstarší část mozku, která zajištuje přežití. Jakmile se tedy dostaneme do situace, která je pro nás jakýmkoli způsobem ohrožující a nebezpečná, mozek spustí produkci stresového hormonu kortizolu, který potlačuje funkci imunitního systému.

Stresem však není zdaleka jen příliš mnoho práce, ale i běžné každodenní situace, které v nás pocity ohrožení mohou vyvolat. Může jít „jen“ o negativní zprávy z televize, nepříjemného souseda, kontakt s manipulující osobou, sociální izolaci, časté neshody s partnerem či dětmi nebo naše vnitřní obavy a strachy. 

Na emoční rovině se pocity ohrožení a stresu mohou projevovat zvýšenou podrážděností, neklidem, vztekem, strachem, bezmocí či úzkostí. Na tělesné rovině se mohou projevovat staženým žaludkem a nevolností nebo naopak zvýšenými chutěmi na sladké, suchem v ústech, napětím na hrudníku, bolestí hlavy, šíje či zad. 

Pokud tyto pocity přetrvávají a tělo nemá dostatek prostoru a času na regeneraci, což dělá právě klid a bezpečí, tak se psychické i tělesné symptomy mohou nejen zhoršovat a zesilovat, ale i díky vysoké hladině stresového hormonu kortizolu se právě výrazně snižuje i obranyschopnost organismu. Pro funkci naší imunity je tedy určující míra stresu a pocitu ohrožení nebo naopak míra bezpečí a klidu. V klidovém stavu se tělo vrací do hormonální rovnováhy, hladina stresových hormonů klesá a tím se imunita zase dostává do normálního režimu. 

Co oslabuje naší imunitu?

  • chronický stres
  • dlouhodobé potíže se spánkem
  • deprese, úzkosti a psychické vyčerpání
  • vztahové a vnitřní konflikty, hádky, toxické vztahy
  • zatěžující nepříjemné emoce, které neumíme nebo nemůžeme zdravě ventilovat

Funguje to naštěstí i naopak! Když máme dostatek odpočinku, klidu, příjemných emocí a harmonické vztahy, tak naší imunitu posilujeme stejně tak, jako když užíváme vitamíny, zdravě jíme a aktivně se hýbeme. Proto se pojďme podívat na to, co naopak pomáhá naší imunitě správně fungovat.

1. Hledejte zdroje klidu a bezpečí

Pokud si na sobě všímáte zvýšeného stresu, což je v současné době velmi běžné, aktivně pro sebe vyhledávejte klid, pohodu a bezpečí. Míru stresu snížíte tím, že budete vyhledávat situace, činnosti, lidi, prostory, které ve vás budí pozitivní příjemné pocity a emoce. Ptejte se sami sebe, jaké jsou vaše zdroje klidu a bezpečí, každý je má totiž někde jinde. Může jít o pobyt v přírodě, v tichu samoty, poslech hudby, kontakt se zvířaty, pozitivně laděnými lidmi nebo v posteli s knihou. Pokud máte potíže mentálně vypnout, zkuste třeba i řízené meditace nebo relaxační hudbu. Jděte za tím, co vám dělá dobře a po čem se cítíte klidnější. 

2. Omezte zdroje stresu 

Zahrajte si na detektiva a vystopujte nejdříve všechny své zdroje stresu a pocitů ohrožení v poslední době. Co (nebo kdo) všechno vám nedělá dobře, v jakých situacích se cítíte nepříjemně. Všechno si to zapište a zkuste se zamyslet nad tím, čemu se můžete zcela vyhnout nebo co můžete dočasně omezit. I kdyby to mělo být jen na určitou dobu, udělejte to. A zvláště pokud máte pocity a myšlenky typu, že si to nemůžete teď dovolit, že byste se přeci jen měli překonat a nějak to zvládnout. Respektujte své vnitřní hranice a nechoďte za hranu svých možností. Právě tohle je pro organismus velký stres, když děláme opakovaně něco, co nám nedělá dobře.

Opravdu stresory zkuste ze svého života aktivně omezovat či odstraňovat, nastavovat hranice tomu, co vám nedělá dobře, protože není úplně funkční se vystavovat stresu a zároveň se snažit být v klidu. Tohle totiž většinou děláme, že stresory neodstraňujeme nebo neeliminujeme, ale “jen” se snažíme být v klidu. A tak se snažíme všelijak dýchat, meditovat, cvičit, myslet pozitivně a dostáváme se tím ještě více do stresu, protože to nefunguje a my se přeci tak snažíme! Raději si vezměte den nebo půlden volna, zrušte, co jste slíbili, omezte sledování negativních zpráv, vyhněte se nepříjemným lidem, udělejte si čas jen pro sebe nebo vyřešte to, co vás už dlouhodobě trápí a odkládáte to. Někdy stačí opravdu málo a uleví se vám hodně. 

3. Co když se mi nic tak strašného neděje, ale i tak se necítím psychicky dobře? 

To je možné. Někdy ani nemusíme mít žádné velké stresory zvenku a i tak se cítit ve stresu a ohrožení. Většinou se jedná o naše vnitřní procesy, které dokáží potrápit úplně stejně jako reálné stresy zvenku. Může jít o naše úzkostné obavy, strachy, pocity nedostatečnosti, bolavé vzpomínky z minulosti, nevyřešené vztahy, perfekcionismus, potřebu mít vše pod kontrolou, nelásku k sobě, nepříjemné vtíravé výčitky. Pokud je vám to povědomé, nebojte se vyhledat psychologickou pomoc, choďte na terapie, nebo minimálně o svých trápeních začněte s někým blízkým a bezpečným mluvit. Sdílené trápení je hned poloviční a někdy i pohled a zkušenost někoho jiného nás může nasměrovat tím správným směrem. 

Článek byl publikován na Vím, co jím. 

Mgr. Zuzana Douchova
Psycholožka, koučka a nutriční poradkyně