Anorexie – hladová hrozba dětí i dospělých

Co možná o anorexii nevíte?

Mentální anorexie je charakterizována postupným omezováním příjmu potravy a úmyslným snižováním hmotnosti až po úplné odmítání jídla. Není to ale tak, že by nemocný přestal jíst všechno hned, ale naopak jde o postupné ubírání jídla, postupné zmenšování porcí, postupné vyřazování čím dál většího počtu „zakázaných“ potravin. Takto neléčená anorexie může končit kolapsem organismu a smrtí (2-8 % případů) nebo přejít do chronické mentální anorexie (20-25 %), při které nemocní konzumují alespoň život udržující minimum potravy.

Chronická mentální anorexie je proto daleko častější formou a může trvat roky až desetiletí.

Začátky anorexie mohou vypadat jako běžná dieta, hubnutí, nadšení z nějakého nového výživového směru, ale jakmile psychicky zdravý člověk začne pociťovat hlad, únavu, psychickou nepohodu spojenou s hubnutím, tak zmírní jídelní režim, začne jíst více nebo jinak, zatímco u anorexie nemocný ještě více přitvrzuje režim a posouvá své hranice. U anorexie bývá narušený pud sebezáchovy, to například znamená, že i když má nemocný ukrutný hlad, nemůže se najíst.

Tato nemoc je také mylně často spojována jen s jídlem, tělem a hmotností, ale jde především o duševní poruchu. A proto nestačí v léčbě zaměřit se jen na zvýšení jídla, porcí, přibírání, ale musí se léčit i duše, psychika nemocného. Hladovějící tělo často symbolizuje hladovějící duši toužící po lásce, přijetí, úspěchu, uznání, bezpečí, odpoutání se od vlivu rodičů, apod. Pod povrchem každé anorexie se ukrývá celá řada psychických potíží, emočních traumat, neřešených vnitřních či rodinných konfliktů a ty se také potřebují řešit. Proto je tak důležitá psychoterapie v léčbě mentální anorexie.

Anorexie je typickou poruchou pro období dospívání. Až 50 % dívek ve věku 13-14 let uvádí, že si přejí zhubnout.Poměrně vysoká část dospívajících dívek vlastně ani neví, jaká by měla být jejich normální tělesná hmotnost, přiměřený jídelníček bez strachu z tloušťky a některá dietní omezení považují za samozřejmá. Toto se však netýká pouze dospívajících dívek, ale i dospělých žen, které dietní chování, strach z určitých potravin a z nárůstu hmotnosti považují za přirozenou součást svého života. Alarmující je, že některé příznaky anorexie byly zaznamenány už i u dětí mladších 10 let. Věková hranice se tedy posouvá na obě strany. Bohužel ani mužům a chlapcům se tato nemoc nevyhýbá. Více o tom píšu v jiném článku >>tady. 

Proč k této nemoci dochází?

K nárůstu výskytu tohoto onemocnění zajisté přispívá naše současná kultura zdůrazňující štíhlost a mediální tlak všelijakých diet, které se považují za normální stravovací návyky. Na počátku anorexie je v naprosté většině případů totiž dieta.

Většina studií dokázala, že redukční diety zvyšují riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie téměř až 8 krát!

Rozdíl mezi anorexií a dietním chováním je, že anorektička od určité chvíle nemůže už ovládat své chování a sama s hubnutím přestat. Proto jsou diety tak nebezpečné, zvláště u mladých dívek.

Mediální kult štíhlého těla, držení diet nejsou jediným faktorem ovlivňující vznik anorexie. Záleží také na genetických predispozicích, osobnosti jedince, výchově, rodinné atmosféře, sociální a emoční zralosti, schopnosti zvládat stresové situace a životní krize, prodělané trauma, apod.

Spouštěčem anorexie tak sice může být dieta nebo nevhodná poznámka spolužáka, ale faktorů ovlivňující vznik anorexie je vždy více najednou.

V terapii proto řeším s klientkami nejen výživu, stravovací návyky a celkovou symptomatickou léčbu, ale postupně i odhalujeme všechny možné kořeny a příčiny onemocnění, aby se mohl uzdravit celý systém tohoto onemocnění a anorexie se tak už znovu nevracela.

Pozor na atypickou formu anorexie 

Mentální anorexie má svá diagnostická kritéria, avšak stále vzrůstá počet dívek a žen, které mají narušený vztah k jídlu a sobě samé a přesto nevykazují všechna kritéria pro mentální anorexii jako je například výrazná podváha nebo chybějící menstruace. Může jít tedy o atypickou formu mentální anorexie.

U této formy anorexie bývá váha v normě, nebo jen na hranici podváhy, to znamená že nemocné vypadají „zdravě“, ale vnitřní trápení, průběh i následky onemocnění zůstávají stejná! Nemocní nemusí tedy trpět výraznou podváhou, ale mohou mít silně narušený vztah k jídlu, k svému tělu, řešit své emocionální potíže jídlem, hubnutím či excesivním cvičením.

Člověk nemusí fyzicky dojít na pokraj svých sil, aby se dostal na své duševní dno. 

Sebedestruktivní chování, posedlost jídlem a svou hmotností, nenávist vůči vlastnímu tělu, touha po kontrole jsou jednak projevy anorexie a jiných poruch příjmu potravy, ale v současné době součástí života stále většího počtu žen jakéhokoli věku a hmotnosti. V tomto článku píšu o >> ortorexii – novodobé poruše příjmu potravy. 

U atypické formy mentální anorexie často bývá i delší doba, než se nemocní dostanou na terapii, právě protože nevykazují typické znaky anorexie. Často mi klientky v terapii pak říkají, že se i bály dlouho říct o pomoc, nerozuměly tomu, co se s nimi děje, když přeci nevykazovaly tyto viditelné známky onemocnění. Nepřipadaly si „dostatečně anorekticky“! I to bývají nástrahy anorexie. Na léčbu však není nikdy pozdě.