Přejídání jako psychická nemoc aneb největší mýty o přejídání

Stejně jako u mentální bulimie dochází k pravidelným záchvatům přejídání, avšak bez následného zvracení či užívání laxativ. Stejně jako u anorexie může být přejídání doprovázeno hladovkou, přísnou dietou nebo intenzivním cvičením. Díky těmto kompenzacím nemusí být vždy přítomna zvýšená hmotnost, i když je častým následkem. Záchvatovité přejídání není tedy vždy doprovázeno nadváhou či obezitou, přejídáním může trpět i jedinec zdravé hmotnosti. Záchvatovité přejídání se také může prolínat s ostatními poruchami příjmu potravy či jinými psychickými potížemi. Často jsou přítomny depresivní a úzkostné stavy, které se přejídáním zhoršují.

Když přejídání střídá dieta

Nemocní obvykle střídají periody diet a přejídání. Mohou týdny držet dietu, omezovat se v jídle, kontrolovat množství a energetickou hodnotu. Tato přísná sebekontrola přirozeně často vyústí v její ztrátu, kdy nastane období přejídání. Tyto dva extrémy se mohou však střídat i během dne. Ráno nemocní začínají dietní malou snídaní, oběd buď vynechají, nebo ho velmi ošidí a pak odpoledne či večer při příchodu domů se spustí přejídání. A další den začíná opět dietním režimem s předsevzetím, že tentokrát dnes odolají. Tento začarovaný kruh je velmi těžké prolomit, ale je to rozhodně možné a hlavně důležité pro vyléčení! Prvním krokem je skoncovat s dietami a striktním omezováním se v jídle. Naučit se vyváženému jídelníčku totiž pomáhá snižovat záchvaty přejídání.

Nepravidelná strava přes den a večerní zvýšený příjem potravy je častý i u zdravých jedinců. U přejídání ale dochází k naprosté ztrátě kontroly. Rituál přejídání se stává často pravidelným způsobem, jak psychicky zvládat život a jídlo tak prostředkem utišení vnitřního emočního hladu. Na jedné straně během přejídání dochází ke chvilkovému potěšení a uvolnění, ale na druhé straně následně přicházejí pocity viny, studu, znechucení, strachu a neschopnosti řídit svůj život.

Hlad není spouštěčem

U přejídání není hlad samotným spouštěčem, jde o nutkavou chuť k jídlu, která je způsobena řadou vnějších a vnitřních podnětů. Mezi častě vnější podněty patří stereotypní chování, které v nás automaticky vyvolávají chuť jíst (např. televize=jídlo, oslava=jídlo) nebo také jen dostupnost či vůně jídla. Z vnitřcích podnětů může jít o celou řadu prožitků, potřeb a emocí, které máme podvědomě spojené s jídlem nebo jídlem kompenzujeme (o psychologických příčinách přejídání najdete v mém jiném článku >>tady).

Přejídání tak není projevem slabé vůle, ale výsledkem souhry fyziologických (hladovění a držení diet výrazně podporuje přejídání jako regulační mechanismus) a psychologických faktorů (stres, nuda, hněv, osamělost, neuspokojené potřeby). Během léčby je nutné začít jednak pravidelně a dostatečně jíst, ale především řešit i ty psychologické aspekty přejídání a učit se zdravému vztahu k jídlu a hlavně sama k sobě.