Jak poznáte poruchu příjmu potravy?

Poruchy příjmu potravy jsou charakterizovány patologickým jídelním chování, poruchou vnímání vlastního těla s mnoha dalšími tělesnými a psychosociálními potížemi. Ale co to znamená v realitě? Jak se to projevuje? Jak poznáte, že váš blízký nebo vy sami touto psychickou poruchou trpíte? Na to vše se vám pokouším odpovědět v tomto článku. 

Poruchy příjmu potravy (ppp) se většinou rozvíjí postupně a nenápadně, proto není snadné je u sebe či u druhých rozpoznat hned v počátcích. Na začátku totiž bývá většinou nějaká nevinná dieta, hubnoucí jídelníček a obzvláště dnes je těžké ppp odlišit od „normálních“ jídelních zvyklostí jedince jako je snaha o štíhlou postavu, držení diet, jedení ze stresu, přísné dodržování nějakého výživového směru či výkonnostní sportování.

Ne každý kdo hubne nebo hodně cvičí má anorexii a ne každý kdo se občas přejí trpí záchvatovitým přejídáním. 

Poruchy příjmu potravy obecně

Mezi základní formy poruch příjmu potravy patří mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité (psychogenní) přejídání. Vedle těchto hlavních poruch však existují i atypické formy ppp, které nesplňují veškerá diagnostická kritéria, ale jsou mnohdy stejně nebezpečné.

Jednotlivé poruchy se mohou vzájemně prolínat či přecházet jedna v druhou. Často přechází anorexie do bulimie a přejídání a naopak. Skupina nemocných s ppp je velmi různorodá a stejně tak i projevy a průběh onemocnění. Poruchou příjmu potravy trpí jak děti tak i dospělí, ženy i muži. Dospívající jsou sice nejčastější skupinou pacientů, ale vzrůstá počet čím dál mladších i straších pacientů. Následky ppp u dětí jsou závažnější a trvalejšího charakteru, protože významně zasahují do vývoje, který se může opozdit či zcela zastavit.

Hmotnost také není jednoznačným ukazatelem ppp, protože se může objevovat jak podváha, normální hmotnost, tak i obezita. Například extrémní podváha je sice jedním z diagnostických kritérií mentální anorexie, ale nikoli jediným. Anorexií mohou trpět i lidé zdravé hmotnosti, či „jen“ na hranici podváhy, nebo děti, kterým se z důvodu podvýživy zastaví očekávaný nárůst hmotnosti, tzn. že nehubnou, ale ani nepřibírají. Amenorea je také jedním z diagnostických kriterií, ale u mladších dětí ještě není přítomna nebo při užívání antikoncepce u dospělých žen je možná menstruace i při nízké váze. 

V současné době se PPP překrývají s “normálním” chováním

Je velmi důležité a zároveň obtížné odlišit neobvyklé stravovací chování jedince od počínající či probíhající formy ppp. U ppp se vytrácí normální a zdravý vztah k jídlu a vlastnímu tělu, což není v dnešní době nic neobvyklého. Vybíravost v jídle, diety, extrémní výživové směry jsou mnohdy v rodinách zaměňovány za normální stravovací režim. Stejně tak posedlost štíhlou postavou, zdravou výživou a cvičením se stává jakousi normou dnešní společnosti a zároveň vstupní branou pro ppp. Hranice ještě normálního chování a již patologického je velmi tenká a těžko rozpoznatelná.

Čeho si mohou všimnout blízcí? 

Rodiče dítěte či partneři by měli být pozorní při jakýchkoli neobvyklých změnách ve stravování dítěte/partnera, jeho hmotnosti a celkovém prožívání. Následující seznam možných projevů ppp může být pouhým vodítkem na co se dítěte/partnera ptát a čeho si všímat. Diagnózu a léčbu ppp však vždy nechte na odborníkovi. Je nutné vyloučit přítomnost jiných somatických a duševních poruch. PPP u vašeho dítěte/partnera nejsou známkou vaší špatné výchovy či selhání, ani nejde o rozmar, který mu jednoduše zakážete a přinutíte ho jíst a „chovat se normálně“. Jde o velmi nebezpečné, komplikované a život ohrožující onemocnění, jehož prognóza se zlepšuje časnějším nástupem k léčbě a podpůrným rodinným zázemím. 

Je také dobré vědět, že ppp jsou psychické onemocnění. To znamená, že patologické chování kolem jídla není nemocný schopen sám ovládat a často si svou nemoc ze začátku ani neuvědomuje nebo jí dlouho popírá. Kdyby se uměl normálně najíst, tak by netrpěl poruchou příjmu potravy. Proto to od něj ihned neočekávejte a mějte s ním trpělivost. Nemocný potřebuje odbornou pomoc zvenku a čím mladší pacient, tím je nutnější intervence ze strany rodičů, ošetřujícího pediatra i učitelů, kteří mohou zavčas odhalit potíže a nasměrovat dítě k léčbě.

Čeho si můžete všimnout? 

• Výrazný váhový úbytek či naopak neobvyklý nárůst hmotnosti 
• Zastavení růstu a nárůstu hmotnosti u dětí 
• Stěžování si na opakující se bolesti břicha, potíže s vyprazdňováním či polykáním jako důvodu, proč nemohou jíst
• Strach z tloušťky a určitých typů jídel „na tloustnutí“ (sladké, tučné, pečivo, apod.)
• Neadekvátní reakce na otázky týkající se potíží s jídlem či hmotností (pláč, agrese, lhaní)
• Odmítání společného jídla (jí raději o samotě či potají) nebo odmítání dříve oblíbených jídel z důvodu, že jsou moc kalorická, tučná, sladká, nezdravá, atd.
• Preference dietních, nízkokalorických a light potravin a velkého množství zeleniny
• Vynechávání hlavních jídel nebo změna tempa u jídla (krájení jídla na malé kousky, dlouhé přežvykování nebo naopak rychlé hltání)
• Mizení většího množství jídla z lednice či špajzu
• Schovávání obalů od potravin či jídel na neobvyklých místech
• Zvýšená konzumace nekalorických tekutin (vody, zero nápoje) nebo naopak výrazné omezení příjmu tekutin
• Celkově výraznější aktivita (cvičení, učení, uklízení, běhání), např. i v době nemoci nebo při únavě
• Konfliktní situace a hádky při zmínění problému s jídlem, odmítání lékařského vyšetření a odborné pomoci
• Opakované odcházení na toaletu či do koupelny ihned po jídle
• Výrazný až fanatický zájem o jídlo (sbírání receptů, vaření pro druhé, nakupování potravin, sledování etiket na obalech, neustálé mluvení o jídle, které většinou nikdy nesní ani neochutná)
• Postupná ztráta zájmu o přátelé a koníčky, jídlo a kontrola váhy jako hlavní náplň dne a středobod života
• Oteklost ve tvářích, zápach z úst či neobvyklé odřeniny na hřbetu ruky (u bulimie)
• Nekonečné dohadování a smlouvání o velikosti porce jídla, výběru potravin či hmotnosti
• Potřeba dítěte mít co nejmenší porci u stolu (srovnávání porcí s druhými, aby náhodou neměl/a víc než ostatní)
• Výrazné zaujetí postavou (neustálé sledování těla v zrcadle, především oblast břicha a stehen, každodenní vážení i několikrát za den)
• Depresivní nálady, zvýšená přecitlivělost a úzkostnost
• Náhlé pocity na omdlení a hypoglykemické stavy
• Zvýšená emoční uzavřenost (dítě si nechce povídat jako dřív, zalézá si do svého pokoje, nejeví známky zájmu o běžné činnosti – pozor u pubertálních dětí je to běžné, nemusí jít hned o ppp)
• Vypadávání vlasů, suchá šupinatá pokožka, větší kazivost zubů
• Amenorea a poruchy menstruačního cyklu
• Stížnosti na neustálý chlad a potřebu se halit do volného teplého oblečení a několika vrstev

Čím mladší pacient je, tím je nutnější celkově komplexní léčba ppp vyžadující spolupráci rodičů, pediatra, psychologa/psychiatra/psychoterapeuta a případně nutričního specialisty a gynekologa. Také čím mladší pacient, tím menší je jeho motivace k léčbě a proto je nutný direktivnější přístup i s případnou hospitalizací. Hospitalizace dítěte je nutná v případě výrazného poklesu hmotnosti, výrazném depresivním stavu, sebepoškozování či suicidálního chování. Hospitalizace může být pro dítě traumatizující zkušeností, ale také velmi nápomocná v případě, že problémy s jídlem maskují závažnější problémy v rodině a dítěti tak může prospět dočasná separace od rodiny. 

Když pacient přibere, přestane zvracet či se přejídat, tak není zdaleka vyléčen

Často mylnou představou s kterou se u blízkých i pacientů samotných setkávám je to, že léčba ppp nekončí stabilizací hmotnosti, úpravou patologického jídelního chování a vyléčením přidružených symptomů. Ve chvíli, kdy pacient opouští své nezdravé návyky, svou jedinou dosavadní jistotou a pomocnou berličkou v podobě ppp, se mohou začít objevovat a projevovat daleko hlubší psychické potíže a psychologické aspekty ppp.  Proto je nesmírně důležitá podpůrná psychoterapie (individuální a u mladších dětí i rodinná) po celou dobu léčby a podpora okolí právě v období, kdy pacient přibírá nebo přestává zvracet, přejídat se, protože je zde vysoké riziko recidivy a obrovského strachu z nové, neznáme situace. Zdravotní komplikace se sice stabilizací hmotnosti a úpravou jídelních návyků snižují a dochází určitě ke zlepšení i psychických potíží spojených s ppp jako jsou deprese, úzkosti, nespavost, atd., avšak přesto je toto období velmi kritické, než se pacient naučí žít nový život s novým tělem a hlavně bez “své” nemoci.

Komentáře typu: “Ty jsi hezky přibrala” nebo “Vypadáš už normálně” jsou zcela nevhodné u pacientů s ppp. Je dobré vyvarovat se zcela jakýchkoli komentářů týkající se jejich hmotnosti, postavy a vzhledu ještě dlouho po odeznění akutních projevů ppp.

Pokud tušíte nebo se obáváte, že vaše dítě či partner ppp trpí, nebo vykazuje některé z následujících známek onemocnění, neotálejte a vyhledejte co nejdříve odbornou psychologickou pomoc a informace. Tento seznam možných projevů vám může posloužit k orientaci v této problematice a pomoci odhalit počínající či již rozvinuté příznaky onemocnění. Nenahrazuje však lékařskou diagnostiku. Používejte hlavně svůj zdravý rozum a intuici, vy přeci znáte své dítě či partnera nejlépe.

Také si můžete stáhnout moji eknihu, kterou jsem napsala jako podporu pro všechny nemocné a jejich blízké Porouchaný příjem potravy aneb proč je tak těžké normálně jíst a žít.

Více info najdete >> tady <<.