Strach a tloustnutí – syndrom perfekcionistky

Třetina mých klientek se potýká s kily navíc, i když jí zdravě, mají perfektní jídelníčky, hodně cvičí a přesto stále nehubnou a nemůžou se dostat na svou vysněnou váhu. Jsou z toho pochopitelně nešťastné, protože se tolik snaží a výsledek stále nikde. Obviňují se, že nedělají dost a že by se měly ještě více snažit, ještě více cvičit, více se omezovat v jídle, více na sobě makat. Často také obviňují své tělo, že je neposlouchá a dělá si, co chce. Chyba však není v nich, ani v jejich těle, ale v perfekcionistickém přístupu, který brání přirozenému hubnutí a psychické pohodě.

Jak perfekcionismus brání hubnutí?

Představte si, že máte malé dítě. A od rána do večera na něj nakládáte jeden úkol za druhým, co smí a co nesmí. Často ho kritizujete, že to dělá špatně a neustále ho hlídáte, aby vše dělalo správně. Jenže ať udělá co udělá, nikdy to pro vás není dost dobré. A tak mu i nadáváte, že je neschopné, líné, pomalé, možná vám občas i ujede, že je hloupé, tlusté, ošklivé, k ničemu … Také mu vymýšlíte neustále nějaký program, aby mělo pořád co dělat. Hlavně aby se nenudilo, protože pak by přece zlobilo a dělalo si co chce! Neustále také dohlížíte na to, aby správně jedlo a správně se hýbalo. Máte to všechno dopředu už vypočtené, kolik čeho má mít a naplánované co a kdy jíst. Samozřejmě že nesmí žádné sladkosti a špatné tuky, aby nebylo tlusté a nezdravé. A když někdy už nevydrží a přeci jen si zobne „zakázaného“, tak pak to musí ale pořádné vycvičit a několik dní s ním za trest ani nemluvíte. A když nedejbože začne plakat, že už takhle dál nemůže, tak ho jen okřiknete, proč pláče a na co si stěžuje, když přeci nemá důvod a ještě více přitvrdíte.

Jak se asi tohle malé dítě cítí?

Představuji si, že je šíleně vyčerpané a také musí žít v neustálé úzkosti a strachu, aby neudělalo chybu a nerozzlobilo vás. Představuji si, jak se nejspíš cítí nemilované a o to více se snaží vás potěšit, protože touží po vašem přijetí. Věřím, že je také hodně smutné, že jste s ním pořád nespokojená a cítí často naprostou beznaděj, protože se přeci tolik snaží a stále to pro vás není dost.

A teď si představte, že to malé dítě je vaše tělo.

Vaše tělo má stejně jako „vaše dítě“ také jen vás. Také se vám snaží posloužit jak nejlépe umí a dělat všechno možné i nemožné, abyste ho ocenili. Ať se k němu chováte sebehůř, pořád je tu s vámi a snaží se fungovat, jak nejlépe dokáže. Také se narodilo do určitého tvaru a velikosti a touží po tom, abyste ho měla ráda a milovala ho takové, jaké je. A když ho neustále od rána do večera bombardujete kritikou, neustále ho hlídáte a kontrolujete, tak se cítí vyčerpaně a celé sevřené strachy. Má strach udělat chybu, strach selhat, zklamat vás. A tento strach mu nedovoluje optimálně fungovat, bere mu totiž veškerou energii a sílu. Má co dělat, aby pod takovým tlakem co na něj kladete vůbec normálně fungovalo. A proto už často nemá kapacitu a energii na ty „vedlejší“ úkoly jakým je třeba hubnutí. Na to by potřebovalo daleko více klidu, energie a psychické pohody.

Ničivá snaha o dokonalost

Tento příběh strachu ze selhání je na pozadí mnoha psychických potíží, se kterými za mnou klientky chodí, nejčastěji s úzkostmi, depresemi a vyhořením, ale je dokonce i na pozadí potíží s váhou. Možná si říkáte, jak může mít žena, která všechno dělá perfektně problémy s váhou, ale je to tak! A dokonce tento perfekcionistický rys osobnosti je jedním z faktorů zvyšující riziko poruch příjmu potravy, ať už se jedná o mentální anorexii, striktní dietování na jedné straně nebo záchvatovité či emoční přejídání na straně druhé.

Přehnaná snaha o dokonalost vede k velkému fyzickému a psychickému vyčerpání z neustálého stresu, strachu, že člověk udělá chybu. A chybu ne malou, ale přímo fatální! Stačí, aby jedna malá věc byla špatně a je v háji všechno. Tento strach ze selhání může u někoho vést i k nadváze, protože tuk má mimo jiné ochrannou funkci a kde je strach tam je třeba ochrana. Tělo ženy se tak často přirozeně brání hubnutí čím více na něj tlačíme, čím více výkonu po něm chceme a čím více se snažíme o „dokonalý režim“.

Tohle je důležité vědět, protože mnoho žen ve snaze být co nejštíhlejší stále více a více přitvrzuje v omezování se, snižování porcí jídla a zvyšování intenzity cvičení. Tento způsob však pro někoho může paradoxně znamenat i nehubnutí či přibírání. Mám spoustu klientek, které za mnou přichází s nadváhou přestože mají velmi nízký energetický příjem z jídla a velký výdej ze cvičení. Tělo je až v přílišném energetickém deficitu a tak jede ve stresovém módu přežití a tělo ukládá i to málo na horší časy jako pud sebezáchovy. Hubnutí je o kalorickém deficitu, ale MÍRNÉM! Takovém, aby tělo mohlo stále optimálně fungovat. Proto hubnoucí rady typu: „Jez méně a více se hýbej“ neplatí pro každou ženu!

Jestli vás tohle téma oslovuje, tak nejspíš budete mít sklony k ženskému typu perfekcionistka, který je třetím typem, o kterém píšu ve své knize >>Láskyplné hubnutí nebo mluvím v mém >>online kurzu pro ženy<<. Tento typ žen potřebuje úplně jinou úpravu jídelníčku a režimu, než například žena, která jí nepravidelně nebo hodně a málo se hýbe.

Potřebuje se například naučit:

• více pestrosti a flexibility v jídelníčku, pohybu i životě
• zařazovat do jídelníčku i „zakázané“ potraviny
• více relaxovat a odpočívat
• ladit se i na své tělo a jeho potřeby a nejen na to, co hlava chce
• přijímat věci tak, jak jsou (i nedokonalé!) včetně svého těla

A hlavně je zapotřebí zapracovat na vztahu sama k sobě, naučit se pečovat o sebe i s láskou a něhou, nejen mít přesně nalajnovaný režim a dokonalý plán.

Pokud vás zajímají další dva typy výkonových žen o kterých jsem psala v předchozích článcích, tak je najdete tady:

Stres a tloustnutí – syndrom stresařky

Únava a tloustnutí – syndrom pečovatelky