5 kroků jak pečovat o duševní zdraví

Nezapomínejte pečovat i o své duševní zdraví. I to máme jen jedno a je dokonce daleko křehčí než to fyzické. A pokud nevíte, jak vypadá taková psychohygiena v praxi nebo už zažíváte některé z příznaků psychických potíží, čtěte dál a dozvíte se 5 kroků, jak na to.

Fyzické vs psychické zdraví

O naše fyzické zdraví se učíme starat už od malička. Například že si máme čistit zuby alespoň dvakrát denně, aby se nám nekazily, že máme jíst zeleninu a ovoce, abychom měli dost vitamínů, nesedět celý den u televize nebo počítače, aby nás nebolela záda, atd. Jak ale pečovat o naše duševní zdraví jsme se obvykle neučili. Naše psychika je ale stejně důležitá jako naše záda, zuby a fyzické tělo, ne-li důležitější, protože za většinou fyzických potíží stojí právě naše rozhozená psychika a stres.

Stejně tak jsme zvyklí, že je samozřejmostí, když nás bolí fyzické tělo, jdeme ho léčit k doktorovi a dodržujeme klidový režim. Ale co když nemáme zlomenou nohu, ale zlomené srdce? Co když nemáme nedostatek vitamínů, ale lásky a podpory? Co když nás nebolí zuby, ale naše duše? I ta potřebuje bolístky pofoukat a někdy i pomocí odborníka ránu opečovat a dopřát si čas na zahojení.

Jakákoli bolest, i ta duševní, nám signalizuje určitou nerovnováhu v našem systému, kterou je třeba uzdravit.

Já třeba o své duševní zdraví pečovat musím. Mám to jako psycholožka v popisu práce, jít příkladem a mít dostatek energie pro druhé. A také protože jsem už párkrát v minulosti zažila, jaké to je, mít panické ataky, úzkosti i syndrom vyhoření. Nic moc! Ale díky tomu mám alespoň zkušenosti, jak se z toho dá dostat, jak tomu předcházet a jak o sebe můžete v těžkých chvílích pečovat.

Pomohou vám v tom následující kroky, které jsem nazvala souhrnně metodou 5 P. 

1. Všímejte si svých POCITŮ

Být v kontaktu se svými pocity. Všemi. I těmi a hlavně těmi, které jsou nám nepříjemné, nekomfortní. Všímat si toho, co v nás děje, co nás vlastně trápí a tíží. Tento krok bývá často ze všeho nejtěžší. Náš mozek je totiž velmi chytrý a snaží se jakékoli bolesti, i té emoční, vyhnout jak jen může a proto máme v sobě všelijaké obranné mechanismy, které nám dlouho brání „vidět“, že vůbec nějaký problém, nějaké tíživé pocity máme. Můžeme nepříjemné pocity a stres všelijak potlačovat, ignorovat, racionalizovat, svalovat na druhé, zajídat, zapíjet, přehnaně pracovat, uklízet nebo cvičit. Každý je mistr v maskování svých problémů jinak. Chvilkově si takhle ulevit je v pořádku, ale pokud takhle žijeme dlouhodobě, potíže se tímto způsobem kumulují a prohlubují se.

Fáze, kdy si nějaký svůj emoční problém nechceme připustit trvá ze všeho nejdéle. Okolí to na nás často vidí už dávno, že nám není dobře, nám to ale často dochází až se zpožděním, většinou v momentě, kdy už opravdu nemůžeme, nevíme jak dál, nebo máme už nějaké vážné psychické či fyzické potíže.

Také své psychické potíže a emoční trápení můžeme somatizovat. Na tomhle principu funguje psychosomatika, že naše psychické trápení a stresy se začnou odrážet do fyzické roviny a schovávat se za různé opakující se zdravotní potíže, fyzické bolesti všeho druhu až po různé chronické nemoci.

V momentě, kdy obíháte všechny možné lékaře a stále se vás vrací domů s dobrými výsledky, které však vůbec neodpovídají tomu, jak se cítíte, tak to je přesně ten pravý čas začít řešit právě to JAK SE CÍTÍTE. Nespokojte se však s odpovědí, že „nic moc“,  nebo že „už bylo líp“ nebo že „teď máte jen stres“. Jděte hlouběji po konkrétních pocitech. 

Jak se vlastně poslední dobou cítím?

Kdy jste si naposledy položili tuhle otázku?

Doporučuji si pár dní či týdnů vést deník a do něj si zapisovat to, jak se cítíte, jaké myšlenky vám běží hlavou, co se vám ten den líbilo, povedlo, co naopak ne, co vás vystresovalo, rozesmutnilo, naštvalo.  Skrze psaní můžete bezpečnou formou jít do svého nitra, sami k sobě. Své pocity a myšlenky však nijak nehodnoťte, zbytečně neanalyzujte, jen zkuste pozorovat, co se ve vás vlastně děje a jak se to projevuje ve vašem těle.

Naše tělo totiž narozdíl od našeho mozku neumí lhát a tak pokud vám nejde napojení se na pocity, všimněte si svého těla. Kde je v napětí? Co ho bolí? Kde cítíte tíhu, zatuhlost, sevřenost, nepříjemné pocity? Zkuste si toho z počátku jen všímat a zapisovat si. 

2. Změňte svůj POSTOJ

Pokud se naučíte být v kontaktu se svými pocity, je možné, že zjistíte, že se ve vašem životě opakují podobné situace, které vám nedělají dobře a že to bude chtít nějakou změnu. A pokud vám není psychicky dobře už delší dobu, je rozhodně čas na změnu! Jenže tady se většinou také zasekneme, protože … Teď to nejde, ještě musím dodělat tohle a tamto. To on/ona/ono se musí změnit a pak se budu cítit líp. Jak dlouho ale už čekáte, že se „to“ změní, ať už jde o vašeho partnera, práci, šéfa, váhu, zdraví, vnitřní svět či životní styl? Nejspíš už dlouho natolik, že vám nejspíš nezbyde nic jiného, než být tou změnou. Nečekat až se „to změní, ale změnit to v sobě. Tahle fáze také chvíli trvá, než si uvědomíme, že veškeré změny se začnou dít až v momentě, kdy začneme měnit sebe zevnitř.

Často to také vyžaduje pustit se určitého vnitřního „obětního programu“, kdy si vlastně své trápení pěstujeme, abychom například získávali od okolí politování, úlevu či pozornost nebo si sehrávali stále dokola ty stejné situace, scénáře, abychom je mohli konečně uzdravit. Někdy se v tomto utrápeném módu můžeme zaseknout na roky a divíme se, proč nám přestávají fungovat vztahy, zdraví, proč se nám přátelé začínají stranit, proč nejsme v životě šťastní. Protože možná neustále sice mluvíme o tom, jak špatně se cítíme, ale nic pro to, abychom se cítili lépe, neděláme.

Tento krok je o změně vnitřního postoje, který se nedá nikomu vysvětlit, přikázat, musí přijít z nás a musíme do této fáze dospět sami. Prostě se jednoho dne rozhodnout, že se chceme mít zase dobře, že chceme být šťastní, že si to zasloužíme a hlavně že své štěstí a spokojenost máme ve svých rukou. To, jak se cítíme, můžeme změnit je my sami. 

3. Dopřejte si PODPORU

A jsme u dalšího kroku. Podpory. Pomoci. Naučit se nesnažit se všechno zvládat sami. Protože sdílené trápení, je poloviční trápení. A u psychických potíží je často i nutná pomoc či podpora zvenku a je to tak v pořádku! Někdy se můžeme ocitnout v bodě, kdy prostě nevidíme to světlo na konci tunelu, kdy se cítíme paralyzovaní vlastními myšlenkami či emocemi, kdy jsme zahlcení nepříjemnými pocity, dlouhodobě citově strádáme nebo se v sobě vůbec nevyznáme.

Vyhledat pomoc a nesnažit se to všechno zvládnout sám je důležitým krokem v celém procesu uzdravení.

Může jít o dobré přátelé, rodinu, ale také o svépomocné knihy, různé kurzy a v neposlední řadě návštěvu psychologa či psychoterapeuta. Na mém webu najdete i další články týkající se psychiky a psychologické pomoci, můžete si je přečíst >>tady. 

Mám zkušenosti, že s vyhledáním pomoci mají často problém lidi, kteří sami druhým pomáhají, o druhé pečují a jsou zvyklí být ve vztazích ti „silnější“. Nechtějí druhé zatěžovat, bojí se ukázat svou „slabost“, mají strach, že by o druhé přišli, kdyby jim ukázali to, jak se doopravdy cítí.

4. PĚSTUJTE rovnováhu

Když budeme pořád dokola dělat ty stejné věci, stejným způsobem, tak nemůžeme čekat jiné výsledky. A v momentě, kdy nám odchází duševní zdraví a energie, je na čas  na změny za 5 minut dvanáct! Často stačí i malé drobné změny, které povedou k těm velkým změnám. Někde prostě začít musíme. A když se v předchozích krocích už v sobě orientujete, víte co je třeba nastavit jinak, na nic nečekejte a začněte dělat postupné změny ve svém životě. Jaké to jsou, víte nejlépe vy sami. Většinou se jedná o tu oblast, kterou máme ze všeho nejvíce v nerovnováze. Ta oblast, která je zdrojem našeho emočního trápení a stresu. Každý ji máme někde jinde. U někoho je to práce, u někoho vztahy, u někoho rodina, někdo si vystačí na stres sám přílišnou sebekritičností a perfekcionismem.

Kde potřebujete přidat a kde naopak ubrat?

Psychické zdraví a spokojenost je totiž o rovnováze. V mé knize Láskyplné hubnutí jsem tématu rovnováhy věnovala celou kapitolu a vlastně celá kniha je o nastolení naší rovnováhy jak v rovině fyzické tak i psychické. Všechno se vším souvisí a je propojené. 

5. Buďte sami sobě PRIORITOU

A jsme u posledního kroku. Stát se sami sobě prioritou, tou nejdůležitější osobou, kterou máme.  Abychom totiž změny mohli postupně začít dělat, chce to často přehodit celý náš hodnotový systém – rodinu, práci, domácnost, přátelé posunout o kousek dál a udělat v životě prostor i pro sebe. Začít se o sebe opravdu starat. Začít nejen dobře jíst, hýbat se a odpočívat (zdravý životní styl je balzímem pro rozhozenou psychiku!), ale také vytvářet zdravé vztahy s druhými a hlavně sami se sebou.

• umět zpomalit, když už nemůžu
• umět se pochválit, když se mi něco povede
• umět se podpořit, když se mi nedaří
• umět říct ne, když se mi něco nelíbí
• umět odejít ze vztahů, které mě vyčerpávají
• umět odejít z práce, která mě nenaplňuje
• dát si čas, když ho potřebuji.

Prostě začít si tvořit život, kde vy hrajete hlavní roli a píšete si scénář tak, aby se vám ten váš život hrál sakra dobře!

Sama sobě prioritou je i hlavním mottem mého online kurzu pro ženy, který je sice o hubnutí a zdravých návycích, ale především je o sebepéči a sebelásce, která s tím, jak jíme a jak se o sebe staráme souvisí více než si dokážeme představit. Více o kurzu si můžete přečíst >>tady. 

Příspěvky pojišťoven na psychoterapie

A ještě vás chci podpořit v tom, abyste chodili na psychoterapie, pokud se jakkoli necítíte psychicky dobře, snažíte z nějaké psychické nemoci dostat nebo se prostě jen ve svém životě chcete cítit líp. Psychoterapeut či psycholog vám určitě musí sednout hlavně lidsky, proto se vyplácí hledat a zkoušet. A některé pojišťovny dokonce přispívají na psychoterapie a mají i seznamy odborníků, kam se můžete obrátit.