Mýty vs fakta o poruchách příjmu potravy aneb co o nich možná nevíte

Poruchou příjmu potravy trpí děti i dospělí, ženy i muži a mohou mít dokonce normální hmotnost. Poruchy příjmu potravy patří mezi nejvíce smrtelná psychiatrická onemocnění a nejsou jen o jídle a hmotnosti. V článku se dozvíte základní mýty o těchto poruchách. Pokud se tyto mýty neprolomí, bude nadále docházet k nepochopení těchto duševních poruch a právě porozumění nemocní tolik potřebují.

Mýtus č. 1 Poruchy příjmu potravy jsou jen rozmarem puberty

Odmítání potravy, úmyslné snižování hmotnosti, zvracení jídla či jeho nadměrný nekontrolovaný příjem jsou symptomy duševního onemocnění, nikoli rozmarem dospívajících, z kterého jednou sami vyrostou. Dospívající jsou sice nejčastější a nejvíce ohroženou skupinou pacientů, ale stále vzrůstá počet i dětí a dospělých trpící tímto onemocněním. Poruchy příjmu potravy patří k závažným psychiatrickým onemocněním a mohou se vyskytovat od útlého dětství až do dospělosti. V roce 2017 bylo v ambulantní psychiatrické péči z hlediska věkové struktury hlášeno 12 % pacientek ve věku 0-14 let, necelých 32 % ve věku 15-19 let a 56 % starších 20 let. (ÚZIS, 2018).

Mýtus č. 2 Poruchou příjmu potravy trpí jen ženy

I když jsou poruchy příjmu potravy častějším onemocněním dívek a žen, stále přes 10 % pacientů je mužského pohlaví. U nich se častěji vyskytuje záchvatovité přejídání či bulimie, avšak ani mentální anorexie se jim nevyhýbá. U mužských pacientů je také daleko nižší šance, že se dostanou včas k odborníkovi, protože se často za svou nemoc stydí a považují jí za „zženštilou.“ V poslední době se také rozšiřuje atypická porucha u mužů, kdy pacienti mají snahu o co největší svaly a projevuje se přílišnou fyzickou aktivitou, excesivním posilováním a nadužíváním anabolických steroidů. Posedlost posilováním těla se nazývá bigorexie a jedná se také o duševní poruchu, která vyžaduje léčbu. A stejně jako muž může onemocnět anorexií, tak i žena bigorexií. Poruchám příjmu potravy na pohlaví, ani věku nezáleží.

Mýtus č. 3: Extrémní hmotnost značí poruchu příjmu potravy

Extrémní podváha (BMI nižší než 17,5) je jedním z diagnostických kritérií mentální anorexie, ale nikoli jediným. Anorexií mohou trpět i lidé zdravé hmotnosti, či „jen“ na hranici podváhy nebo těsně pod ní. Chybějící typický anorektický vzhled neznamená, že by člověk nemohl touto chorobou trpět. Stejně tak u záchvatovitého přejídání, které je často spojováno s vyšší váhou, nemusí vždy vyústit v nadváhu či obezitu nemocného. Záchvatovitým přejídáním mohou trpět i lidé zdravé hmotnosti. Stejně tak můžeme použít tento vžitý stereotyp i opačně, ne každý obézní pacient trpí záchvatovitým přejídáním a ne každý člověk s podváhou trpí anorexií. Diagnostiku poruch příjmu potravy nechte vždy na odborníkovi. Váha v tomto směru není rozhodně tím jediným měřítkem.

Mýtus č. 4 Na poruchy příjmu potravy se neumírá

Mentální anorexie patří mezi nejvíce smrtelná psychická onemocnění. Riziko smrti u anorexie je 3 krát vyšší než u deprese, schizofrenie nebo alkoholismu. Nejčastější uváděnou příčinou úmrtí je vyhublost a sebevražda. S poruchami příjmu potravy také souvisí daleko častější výskyt deprese a suicidálního chování. U mentální bulimie je sice úmrtnost asi 3 krát nižší než u mentální anorexie, přesto zdravotní důsledky bulimie mohou také vést ke smrti (dehydratace či selhání srdce). Poruchy příjmu potravy významně ohrožují život nemocného a čím dříve se začnou léčit, tím je šance na vyléčení vyšší.

Mýtus č. 5 Když nemocný přibere, přestane zvracet či se přejídat, tak je vyléčen

Léčba nemocného jistě spočívá ve stabilizaci hmotnosti a úpravě patologického chování, ale rozhodně není tímto u konce. Teprve ve chvíli, kdy pacient opouští své nezdravé vzorce, svou jedinou dosavadní jistotou a pomocnou berličkou (poruchu příjmu potravy), mohou se začít objevovat hlubší aspekty nemoci a psychických potíží. Proto je nesmírně důležitá následná léčba a podpora právě v období, kdy pacient přibírá či přestává zvracet, protože je zde velké riziko recidivy a obrovského strachu z nové neznáme situace. Zdravotní komplikace se fyzickou stabilizací hmotnosti a jídelník návyků snižují a dochází určitě ke zlepšení psychických potíží spojených s poruchami  jako jsou deprese, úzkosti, nespavost, apod, ale přesto je toto období velmi kritické, než se pacient naučí žít nový život s novým tělem a hlavně bez „své“ nemoci.

Článek byl publikován na stránkách Vím, co jím.

Další informace o poruchách příjmu potravy najdete v mé eknize Porouchaný příjem potravy aneb proč je tak těžké normálně jíst a žít.