Závislost na jídle se nedá se léčit abstinencí

Závislost na jídle je specifická od ostatních závislostí tím, že se nedá léčit abstinencí. Je tak daleko těžší učit se jíst vyváženě se zdravou mírou, než zcela abstinovat. Závislost na jídle se obvykle překrývá s poruchami příjmu potravy, nejčastěji s psychogenním přejídáním. U obézních pacientů není vůbec vhodná léčba pouze pomocí striktní redukční diety, která závislost na jídle ještě prohlubuje. Primární léčba závislosti na jídle patří do rukou psychologa či psychoterapeuta, kdy se pacient učí zdravému vztahu k jídlu, sebekontrole u jídla a jak zvládat stres a své emoce jinak než jídlem, případně psychiatra pokud jsou přítomny i další psychické poruchy.

Utajovaná závislost

O závislosti na jídle neexistuje ještě tolik veřejně odborných dostupných informací a pacienti sami často ani netuší, že jde o psychický problém, který se dá léčit. Spíše své potíže s jídlem tají, různě maskují a skrývají před nejbližšími a stydí se za své chování, které nejsou schopni vůli ovládnout, i přestože si uvědomují,že to, co dělají není zdravé a prospěšné. Často se pacienti přejídání o samotě a potají a nejbližší okolí tak nemusí dlouho o jejich problému vůbec tušit. Nemocní přičítají závislost své neschopnosti se u jídla kontrolovat, lenosti či slabé vůli a tím ještě více prohlubují své trápení a o to více se posiluje jejich závislost na jídle. Nejčastěji řeší své potíže zákazem potravin, na kterých mají závislost, striktními dietami a neúspěšnými pokusy o hubnutí, pokud je trápí nadváha, což ještě více přispívá k následnému přejídání a zvyšuje nutkavé myšlenky na jídlo. Problém začínají řešit za pomocí odborníků mnohdy až v momentě, kdy je začnou trápit vážnější zažívací potíže, narůstající hmotnost, potíže spojené s nadváhou či obezitou a zhoršující se psychický stav. Tímto článek vás chci podpořit, pokud se vás tento problém týká, nebo se týká někoho na kom vám záleží, abyste se o tom nebáli mluvit a vyhledali odbornou pomoc nebo alespoň načetli co nejvíce informací, které vám pomůžou se v tom všem zorientovat. To na začátek úplně stačí.

Projevy závislosti na jídle a záchvatovitého přejídání

Závislost na jídle se mnohdy překrývá se záchvatovitým přejídáním, které se řadí mezi poruchy příjmu potravy a projevuje se:

• ztrátou kontroly nad množstvím snědeného jídla
• nutkavými myšlenkami a chutěmi na jídlo bez pocitu hladu
• přejídacími epizodami s následnými výčitkami svědomí, sebedestruktivními myšlenkami a chováním a zhoršením psychického stavu
• manipulací s jídlem, které se stává jediným prostředkem na snížení stresu, emočního napětí a řešení potíží
• popíráním problémů s jídlem a utajovaní závislosti před blízkými osobami

Pacient závislý na jídle může trpět nadváhou, obezitou, ale může mít i zdravou hmotnost či podváhu, v případě že například trpí současně i jinou poruchou příjmu potravy a kompenzuje přejídání dietami, úmyslným hubnutím či zvýšenou fyzickou aktivitou.

Závislosti na jídle často předchází právě jiné poruchy příjmu potravy, držení striktních diet či extrémních výživových směrů, patologická touha po štíhlé či zdravé postavě, ale nemusí být vždy přítomny.

Čím více si něco člověk zakazuje, o to více po tom touží

Nejčastěji se pacienti přejídání a mají závislost právě na sladkostech, čokoládě, tučných potravinách, slazených nápojích, kofeinových nápojích a fastfoodu, který mají na seznamu “zakázaných potravin”. Zároveň tyto potraviny obsahují látky, které podporují produkci hormonů dobré nálady jako je serotonin či dopamin, které navozují příjemný stav, blaženost, úlevu či uvolnění a proto na těchto potravinách může velmi snadno vzniknout závislost stejně jako na jiných návykových látkách. U závislosti na jídle rovněž dochází k postupnému zvyšování “dávek” a tolerance, což se projevuje potřebou jíst čím dál častěji a větší množství jídla/slazených nápojů.

Závislost na jídle funguje na stejném principu jako jiné závislosti

Záchvatu přejedení předchází stejně jako u jiných závislostí nejdříve nějaký individuální spouštěč, který vyvolá bažení po jídle a nutkavou potřebou se přejíst nebo si dát konkrétní jídlo a neschopnost ovládnout tuto potřebu a následné chování. Jídlo přináší chvilkový pocit odměny, úlevy, útěchy, ale v zápětí přichází stav “vystřízlivění”, což je doprovázeno silnými pocity viny, úzkostmi, výčitkami a u někoho i potřebou se “potrestat” formou nějaké striktní kompenzace (hladovění, dieta, cvičení, zvracení, atd.) nebo dalším přejedením. Je to začarovaný kruh závislosti, kdy se člověk neumí jinak vyrovnat s určitými potížemi, stresem, emočními krizemi a jídlo se pro něj stává jedinou formou záchrany a úlevy, jenže po přejedení dochází k ještě horšímu psychickému stavu, což vede k opětovnému přejedení.

Negativní reakce okolí přispívají k tabuizování závislosti na jídle

Závislostem na drogách, alkoholu či cigaretách je věnovaná řada publikací a informací běžně dostupných pro veřejnost a proto i reakce okolí závislého na těchto látkách bývají daleko více chápající a podpůrná, než-li v případě závislosti na jídle. Pacienti závislí na jídle se mnohdy setkávají s nepochopením, kritikou, urážkami a zlehčováním jejich problémů. Pro lidi, kteří neznají problémy s jídlem tohoto charakteru je často nepochopitelné, jak se někdo může přejídat, i přestože ví, že to nemá dělat a že mu to dokonce škodí. Zvláště pokud trpí pacient i nadváhou či obezitou se může setkat s naprosto nevhodnými a zraňujícími radami a poznámkami typu: “Prostě tolik nejez a pak zhubneš” nebo “Copak nemáš žádnou záklopku a neumíš si říct dost?” nebo “Proč se proboha normálně nenajíš!”. Kdyby tohle přesně uměl, tak by netrpěl závislostí na jídle.

Léčba závislosti na jídle je komplikovaná

Léčba závislosti na jídle je obtížná a dlouhodobá, protože se nedá řešit abstinencí a v případě nadváhy či obezitou ani klasickou redukční dietou, která naopak přejídání spouští. Jako u všech jiných závislostí je důležitá psychoterapie, režimová opatření a úprava celkové životosprávy. Naučit se vyváženému jídelníčku, pravidelnému pohybu i odpočinku, zvládání stresových situací a spouštěčů jinak než jídlem, porozumět svým emocím a potřebám, zlepšit vztah k sobě, svému tělu a jídlu, podívat se na příčiny potíží s jídlem a naučit se je zvládat zdravějšími způsoby. V případě vhodně zvolené terapie dochází i k přirozené optimalizace hmotnosti.

Léčí se fyzická i psychická závislost na jídle

U pacientů, kteří konzumují vyšší dávky kofeinových nápojů či sladkých potravin je důležité snižovat množství a oddalovat četnost konzumace postupně, nikoli naráz. Mohlo by dojít k šoku v podobě hypoglykemie, náhlé velké únavě nebo zvýšené podrážděnosti, což by zhoršovalo celý proces odvykání. S klienty také pracujemi na postupném odvykání tím, že se učí nahrazovat jídla, na kterých mají závislost, nějakou zdravější alternativou a tím postupně snižující i fyzickou závislost na vysokých dávkách cukru či kofeinu. Důležitá je také celková úprava jídelníčku a konzumace potravin s nižším glykemickým indexem (>>tady si můžete stáhnout zdarma můj jídelníček na snížení chutí na sladké) a pro milovníky čokoládových dezertů jsem také vytvořila zdarma ekuchařku, kde najdete samé zdravé a odlehčené čokoládové dezerty a kterou si můžete stáhnout zase >>tady.

U psychické závislosti na jídle je důležité porozumět potížím pacienta, které potíže s jídlem jen mnohdy zastupují a odvádí tím pozornost jak pacienta tak často i terapeutů a lékařů od jeho skutečných problémů, které pacient nechce, neumí nebo nedokáže řešit jinak (Jak se uklidnit a udělat si dobře i bez jídla zase popisuji v >>tomto článku). A tohle je obtížná fáze léčby, kdy si pacient postupně začne připouštět a uvědomovat své skutečné problémy, trápení, emoční zranění, traumata a emoce s tím spojené, které je zvyklý jídlem zajídat a potlačovat. Sklony k přejídání mohou být například pokusem zadusit nějaké nepříjemné pocity a vzpomínky, ulevit si od napětí a stresu. Potřeba neustále něco pojídat může být odrazem přetrvávající nervozity, prázdnoty nebo úzkostí. Na chvíli si jídlem sice ulevíme, proto to přeci děláme, ale ve výsledku se pak cítíme ještě hůř než předtím. A tady na tomhle se pozná, jestli trpíte emočním jedením. Člověk, který se občas přejí kvůli svému splínu nebo nudě netrpí pak takovými výčitkami a trýznivými myšlenkami jako člověk, který má s jídlem psychické potíže. Nezapomínejte, že máte nejen tělo, ale i svou duši. Tělo jídlem naplníme, ale bolavou a hladovou duši ne. Ta potřebuje úplně něco jiného, než je jídlo. Vyplatí se to hledat, protože to je cesta k vyléčení.